By Silvana Gubetta, translated by Tereza Jeřábková

Technika hutní plastiky přišla na Muráno se vkusem přelomu 19. a 20. století. Rozvoj výroby v průběhu 20. století dal přednost plné a objemové formě a klasickému realizmu. Jestliže do té doby byla technika nazírána s podezíravostí neboť nefigurovala v říši tradiční produkce, našla nyní svého odhodlaného obhájce v Ercole Barovierovi.

Nicméně, první příklady výroby “massello”,které byly tvarovány Napoleonem Barovierem, se datují zpátky na konec dvacátých let. Začal tvarovat zvířata z plného skla v roce 1928 . V období mezi lety 1925-1930, byly také provedeny akty podle návrhů Giovita Vitaliho. Proces tvarování volných skleněných plastik nastartovaný kompaktními masami litého skla byl již započat v souvislosti s Alfredem Barbinim a Archimedem Segusou v třicátých letech. Alfredo Barbini objevil sklo jako materiál pro umělecké plastické vyjadřování. Dal finální formu svým zkušenostem, když pracoval po boku sochaře Napoleone Martinuzziho, a vytvaroval sérii plastik z hutního skla, které se díky mnoha různým objevům stalo opaktní.

Další skvělá spolupráce vznikla mezi Flavio Polim a Archimedem Segusou, který dal vzniknout nové sochařské umělecké formě během těchto let.

Práce z druhé poloviny 20. století, které stojí za zmínku jsou vytvořené Ermanem Nasonem and Loredanem Rosinim. Rosiniho bratr Dino zdědil jeho odkaz.
Mezi dalšími tvůrci ze současnosti kteří vyčnívají jsou dva umělci Livio Seguso a Luciano Vistosi, kteří zkoumali sklo jako materiál rozmanitých výrazových forem.

V současnosti pracuje na Muránu množství vynikajících sklářských umělců, významných na mezinárodní úrovni pro jejich schopnosti a inovativní nápady.

Neshody vzniklé výzkumem který nyní probíhá neberou v úvahu zahrnutí všech těchto zmíněných umělců, kteří, po právu, patří do novodobé historie Murána.